Chvála ciceronství
Chvála ciceronství
Tradice „ciceronství“ v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční průvodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližovali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v moderním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například Michaela Baxandalla, Francise Haskella či Daniela Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohokrát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zprostředkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k „ciceronství“ – tedy k pozornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním – spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (*1951). Podle jeho názoru by historikové umění měli namísto pseudo-učeneckého odborného jazyka, srozumitelného mnohdy jen jim samým, více objasňovat a zprostředkovávat a stejně jako výmluvní římští erudité 18. století vnášet do rozprávění o uměleckých dílech nejen svůj vlastní, částečně subjektivní pohled, ale i nesporné potěšení z bezprostředního styku s nimi.
Také tato kniha má ambici být poctou nejen oné stále živé „ciceronské“ tradici v dějinách umění, ale současně i letos jubilujícímu Jiřímu Kroupovi. Čtyřiadvacet současných českých a zahraničních historiků umění přináší čtenáři v jednotlivých studiích interpretaci vždy jednoho konkrétního uměleckého díla (případně souboru děl), a to prostřednictvím vlastního osobitého „ciceronského“ dialogu s ním. Někdy jde o díla velmi známá, jindy téměř neznámá, která se jejich interpreti snaží představit, vysvětlit a zpřístupnit jinak, než tomu bylo doposud, v novém či jiném kontextu, s uplatněním různých metodologických přístupů, nebo s upozorněním na zatím nepovšimnutý detail, jež vede k novému výkladu. Záměrem těchto „ciceronských“ dialogů s uměleckými díly je nejen přispět k jejich lepšímu pochopení a prožitku, ale zároveň poskytnout čtenářům, řečeno slovy Jiřího Kroupy, onu „zábavnou radost z dívání se“.
Cicerone [čiče-], ital. jméno průvodcův a veřejných sluhů, kteří v italských městech provázejí cizince ukazujíce a vysvětlujíce důležité památky. Nazváni jsou tak pro svou výmluvnost a znalost věcí.
Ottův slovník naučný 5, 1892
Podívejte se na náš Facebook
Na Twitteru nás najdete jako @BooksPipes