Hubert aneb Návrat do Casablanky

Někdy je realita tak nesnesitelná, že nezbláznit se a přežít znamená jediné: oddat se snění a vrátit se do Casablanky.

Härtlingův „filmový román“, jak bývá někdy nazýván, sleduje osudy Huberta Windische, narozeného v roce 1923, příslušníka generace vyrůstající v nacistickém Německu. Jako syn vysoce postaveného důstojníka SS je od dětství vystaven ideologickému tlaku a očekáváním, která však nedokáže naplnit ani přijmout. Po zkušenosti s válkou a návratu do poválečné reality propadá totální deziluzi. Není schopen zapadnout do role „správného Němce“, ani do role praktického člověka budujícího novou společnost.

Jedinou útěchu, kterou mu doba nabízí, nachází Hubert ve světě filmových postav, těch drsných, cynických, často opilých, ale vždycky férových chlapíků, kterým ženy padají k nohám a muži je sledují s obavou a respektem. Představuje si, že i on je hrdinou, stejně jako jeho idol – charismatický americký herec Humphrey Bogart z kultovního filmu Casablanca. Jen v kině se mu zdá, že jeho život má smysl, že se odvíjí podle jeho představ, a ne tak, jak mu ho bez skrupulí nabefeloval otec a brutálně nalajnovala válka i poválečné uspořádání v Německu.

Kniha je generační výpovědí o lidech formovaných Třetí říší, o rozpadu rodinných i morálních struktur a o tom, jak obtížné je najít vlastní identitu po historickém zlomu. Härtling umně spojuje individuální příběh s reflexí německé poválečné zkušenosti a ukazuje, jak hluboko může ideologie zasáhnout do osobního života i vztahů mezi otci a syny.

Děj románu se částečně odehrává na Moravě, kde sám autor prožil kus svého dětství.

Peter Härtling (1933–2017), německý dramatik, básník a spisovatel a také autor knih pro děti. Narodil se v rodině právníka a dětství prožil nedaleko Saské Kamenice (Chemnitz). V roce 1942 se s rodiči přestěhoval do Olomouce. Na konci války rodina uprchla do Rakouska. Jeho otec zemřel v ruském zajateckém táboře v červnu 1945, matka v roce 1946 spáchala sebevraždu.

Stal se novinářem, pracoval ve Stuttgartu a v Kolíně nad Rýnem jako redaktor kulturní rubriky a spoluvydavatel časopisu Monat. Moderoval rozhlasový pořad o literatuře. Od roku 1974 se už věnoval pouze vlastní literární tvorbě.

Dvakrát obdržel Německou cenu za dětskou literaturu a v roce 2001 cenu za celoživotní dílo. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé, zpracovával v něm kromě jiného i motivy ze svého pobytu v Olomouci (Opožděná láska či novela Božena). České tematice je věnován i román Brno, drahé Brno, mapující soužití Čechů, Židů a Němců v moravské metropoli na sklonku monarchie a mezi dvěma světovými válkami. Ústředním tématem jeho próz jsou vzpomínky a vyrovnávání se s dějinami či politickou minulostí.