Ostrov italského vkusu

Kniha Ostrov italského vkusu pojednává o osobnosti a uměleckém mecenátu Antonia Rambalda hraběte z Collalto a Saň Salvátore (1681-1740), dvořana a diplomata císaře Karla VI., jehož vláda je spojována s dobou středoevropského vrcholného baroku.

Hrabě přišel roku 1707 z rodné Itálie na Moravu, aby se ujal správy jemu svěřeného rodinného majetku, který zahrnoval panství Brtnice, Černá a statek Německý Rudolec.

Svůj život však naplnil i z jiné stránky. Sám nadšený vzdělanec (erudita) a básník se stal vyhledávaným a štědrým mecenášem v literárních a uměleckých kruzích mezi Moravou a Itálií. U císařského dvora ve Vídni se kolem jeho osoby utvořil malý klan italských literátů a umělců (Apostolo Zeno, Daniel Antonio Bertoíi, Giovanni Antonio Pellegrini aj.), četné významné styky udržoval i na Apeninském poloostrově (Ludovico Antonio Muratori, Antonio Bellucci, Rosalba Carriera, Antonio Lučino, Giuseppe Maria Grespi aj.).

Ve svém mecenátu se stal zvláště na Moravě výjimečným, ale osamoceným jedincem/Proto se nám Collaltova činnost a jeho moravsko-rakouská casa jeví jako jakýsi izolovaný ostrov (isolá) italských mentalit a uměleckého stylu v kulturně zcela odlišném prostředí Vysočiny na česko-moravském pomezí.