Politický secesionismus & etické teorie

Problematika politické secese, respektive oddělení části státu od existujícího státu a vyhlášení nezávislosti, získala jako téma na aktuálnosti v soudobých demokraciích v souvislosti s referendem ve Skotsku a Katalánsku, částečně ale také díky anexi Krymu Ruskem, a etablováním separatistického „projektu“ Novorusko ve východních částech Ukrajiny. Méně frekventovaným mediálním tématem této problematiky je etická dimenze secese.  Zatímco v zahraniční odborné literatuře se od konce 80. let 20. století věnuje politické secesi patřičná pozornost, v české politické filozofii byla debata o morální rovině secese doposud opomíjená.

…nemůžeme se rozdělit. (…) Muž a žena se mohou rozvést a vymanit se z přítomnosti a dosahu jednoho vůči druhému, ale rozdílné části naší země totéž učinit nemohou. Nemohou nic jiného než zůstat tváří v tvář, a spojení, buď přátelské, anebo nepřátelské, musí mezi nimi pokračovat. – Abraham Lincoln, První inaugurační projev, 1861

Secese je jako rozvod. A nedávný posun v liberálních demokraciích (…) je posunem k liberálnějšímu pohledu na manželství. Obdobně by měla být povolená [politická] secese, když je možné, že skupina ve státě dá zřetelně najevo, že už není ochotná být součástí státu, aniž by musela prokazovat mezinárodnímu společenství anebo komukoliv jinému, že má veřejně uznávané důvody, které ospravedlňují secesi. – Harry Beran, 1988